Devatenáct biblickych příběhů popisuje duchovní, existenciální a psychologické aspekty, které vyvstávaly při práci s těmito texty v hagioterapeutických skupinách, jež autoři prožívali spolu se svými klienty v Psychiatrické nemocnici v Praze.
Tato kniha není návodem, jak správně žít, ani soudcem životních stylů. Snaží se poodhalit soukromí lidí, kteří se z vlastní vůle rozhodli zvolit samotu jako svého nejspolehlivějšího životního partnera nebo k tomu byli donuceni okolnostmi.
Nebylo by dobré, kdybychom byli schopni „vidět“ do druhých lidí a umět s nimi jednat? Vědět, jak „fungují“, jak přemýšlejí, jak komunikují a jak se rozhodují? Co mají či nemají rádi?
