Příběhy, náznaky příběhů, fragmenty. Drtivé, aktuální, palčivě reálné. Neotřelé básně, které si ve svých tématech, výrazivu a dusivém sarkasmu neberou servítky, nedají nic zadarmo, nedovolí vydechnout.
Švýcarský básník, umělecký kritik a esejista Eugen Gomringer (1925–2025) patří k nejvlivnějším osobnostem poválečné nekonvenční či „experimentální“ básnické tvorby; je považován za evropského zakladatele konkrétní poesie.
Básnické sbírky, poemy a prozaické texty Milana Kocha (3. 10. 1948 Praha – 18. 11. 1974 Praha) pocházejí z let 1965–1974 a v tomto svazku jsou seřazeny podle samizdatového vydání, které pořídila Kochova manželka Mirka Kochová (1951–1975).
Kniha je souborným a nyní po autorově smrti také završeným celkem – životním dílem méně známého prozaika Eduarda Zachy, patřícího do takzvaných olomouckých Tří králů – vedle básníků Petra Mikeše a Rostislava Valuška, jak je svého času ve své eseji pojmenoval Jiří Kuběna.
Centrum česko-německé antologie Vítězslava Nezvala tvoří básně „Edison“ a „Noci“. Doplňují je známé básně z různých tvůrčích období, např. „Cocktailly“, „Smuteční hrana za Otokara Březinu“, „Sbohem a šáteček“ či „Sloky o Praze“.
Selma Merbaumová se narodila v Černovicích roku 1924 do židovské rodiny a zemřela v pracovním táboře Michajlovka na Ukrajině roku 1942. Dnes je řazena k trojici vynikajících německy píšících básníků Bukoviny, vedle Rosy Ausländerové a Paula Celana.
Básnická sbírka Jaroslavy Hercíkové, v pořadí již pátá, stvrzuje rčení – v tomto případě symbolické – o dobrém víně a jeho zrání. Uzavírá (doufejme že pouze dočasně) jakousi zatímní pentalogii básnického díla.
Polský básník ANDRZEJ SULIMA-SURYN (1952–1998) patří k osobnostem, pro které je poezie životním postojem
a psaní záznamem duchovní cesty, ne literaturou. Duší filosof, povoláním tulák a host.
Druhá část učebního textu (Laudabile Carmen) je pojata jako uvedení do četby římské poezie a první seznámení s myšlením o literatuře a rétorice v antickém Římě.
První básnická knížka básníka, pedagoga a vynikajícího nakladatelského editora Marka Staška, vznikla v první polovině osmdesátých let – a přitom dodnes nebyla řádně vydána.
„Jako by kdosi vypnul velmi jemnou, / téměř neznatelnou tkaninu / mezi nás a psaná slova,“ píše Iva Jakimiv a po této jemné, takřka neznatelné tkanině – a někdy snad i mimo ni a za ni – nás vede.
Pro druhou sbírku Libora Staňka II. je charakteristický silný koncept zakořeněný v autorově přirozeném prostředí, který zároveň vstupuje do básní jako významotvorný pilíř.
Kniha se zabývá auditivními formami básnické tvorby, a to především ve vztahu k poezii šedesátých let. Zkoumá mj. Ladislava Nováka, Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, Jiřího Koláře, Jiřího Valocha či například Milana Nápravníka.
Bizarní výbor z rukopisné pozůstalosti legendy českého mašíblu MUDr. Jana Lukeše (1912-1977), objeveného prof. Boreckým v roce 1985. Sbírka přináší verše z období německé okupace.
Výbor z básnického díla Alberta Manzana (*1955) uspořádaný a přeložený Jiřím Měsícem (*1985) zavádí čtenáře do světa současného španělského surrealismu ovlivněného poezií Generace 27, flamencem a angloamerickou písničkářskou tvorbou.
