Bizarní výbor z rukopisné pozůstalosti legendy českého mašíblu MUDr. Jana Lukeše (1912-1977), objeveného prof. Boreckým v roce 1985. Sbírka přináší verše z období německé okupace.
První básnická knížka básníka, pedagoga a vynikajícího nakladatelského editora Marka Staška, vznikla v první polovině osmdesátých let – a přitom dodnes nebyla řádně vydána.
Kniha se zabývá auditivními formami básnické tvorby, a to především ve vztahu k poezii šedesátých let. Zkoumá mj. Ladislava Nováka, Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, Jiřího Koláře, Jiřího Valocha či například Milana Nápravníka.
Kniha ilustrovaných textů legendární cross-overové kapely Insania komentovaných historickými postavami od antických i moderních filosofů a duchovních revolucionářů přes mediální ikony, vrahy a nechvalně známé dobové figury.
Polský básník ANDRZEJ SULIMA-SURYN (1952–1998) patří k osobnostem, pro které je poezie životním postojem
a psaní záznamem duchovní cesty, ne literaturou. Duší filosof, povoláním tulák a host.
Druhá část učebního textu (Laudabile Carmen) je pojata jako uvedení do četby římské poezie a první seznámení s myšlením o literatuře a rétorice v antickém Římě.
Básnická sbírka Jaroslavy Hercíkové, v pořadí již pátá, stvrzuje rčení – v tomto případě symbolické – o dobrém víně a jeho zrání. Uzavírá (doufejme že pouze dočasně) jakousi zatímní pentalogii básnického díla.
Verše Tomáše Kunáta v sobě uchovávají gotickou vznešenost, protože básníkem ve sbírce Než dopadne první list, se myslí především středověký architekt. Tvůrce, který žije v neutuchající touze po kráse a obou aspektech lidství.
V reakci na básně Kláry Šmejkalové jsem zaslechl názor, že jsou o ničem. Nemyslím si to, i
když zmíněné „nic“ je pro jejich charakteristiku vcelku trefné. Nikoli však „o ničem“, ale
„z ničeho“.
„Jako by kdosi vypnul velmi jemnou, / téměř neznatelnou tkaninu / mezi nás a psaná slova,“ píše Iva Jakimiv a po této jemné, takřka neznatelné tkanině – a někdy snad i mimo ni a za ni – nás vede.
Selma Merbaumová se narodila v Černovicích roku 1924 do židovské rodiny a zemřela v pracovním táboře Michajlovka na Ukrajině roku 1942. Dnes je řazena k trojici vynikajících německy píšících básníků Bukoviny, vedle Rosy Ausländerové a Paula Celana.
Centrum česko-německé antologie Vítězslava Nezvala tvoří básně „Edison“ a „Noci“. Doplňují je známé básně z různých tvůrčích období, např. „Cocktailly“, „Smuteční hrana za Otokara Březinu“, „Sbohem a šáteček“ či „Sloky o Praze“.
V rámci obrozenské literatury představuje reflexivní báseň Vznešenost přírody významný pokus o náročnou poezii srovnatelnou s vrcholnými díly dobové evropské literatury.
Básnické sbírky, poemy a prozaické texty Milana Kocha (3. 10. 1948 Praha – 18. 11. 1974 Praha) pocházejí z let 1965–1974 a v tomto svazku jsou seřazeny podle samizdatového vydání, které pořídila Kochova manželka Mirka Kochová (1951–1975).
