Kniha představuje prameny a vývoj trojiční křesťanské kultury. Nabízí potřebnou průpravu k tomu, aby čtenář tuto kulturu mohl nejen ocenit, ale také do ní vstoupit.
Svatý Tomáš Akvinský, intelektuál mimořádných kvalit, a proslavený teolog, jehož díla se studují i dnes, bývá považován za autora, kterého není snadné číst. Velký znalec jeho díla Jean-Pierre Torrell chce v této knížce usnadnit přístup k jeho dílu.
V tomto prvním pojednání o stvoření Akvinský se snaží vysvětlit terminologii a představit některé základní principy, které používá v následujících pojednáních Sumy.
Fanatismus bývá popisován jako čistě psychologický nebo sociální jev. Autor ve své knize ukazuje, že tento přístup k pochopení fanatismu nestačí. Je třeba podívat se na tento fenomén také z pohledu teologie.
Tato práce vyšla poprvé roku 1994 v řadě "Que sais-je?" ("Co vím?"), jejímž cílem je populární formou seznamovat čtenáře s různými oblastmi lidského vědění.
Metafyzickému myšlení Tomáše Akvinského byla v posledních desetiletích věnována značná pozornost. Přesto dosud zůstávají některá významná témata stranou patřičné pozornosti.
Čtenář v Promluvách o lásce poznává svou niternou a neopakovatelnou zkušenost, kterou však může díky pedagogickému talentu kard. Journeta roztřídit, uspořádat a zařadit na správné místo v naukovém systému. Tím se osobní zkušenosti lásky dostává jakéh
Tento soubor přednášek a esejů vznikl v době, kdy J. H. Newman spoluzakládal Irskou katolickou univerzitu (1851) a posléze se stal jejím prvním rektorem.
Rozjímání kardinála Charlese Journeta (1891-1975) nad vykoupením se odvíjí mezi dvěma silnými póly: tajemstvím zla a tajemstvím Božího milosrdenství. Neustále se ocitáme tváří v tvář novým podobám zla, což představuje náročnou duchovní zkoušku.
Smysl pro víru (sensus fidei) je oním nadpřirozeným poutem v srdci lidí, které drží pohromadě církev. Jasnější vědomí o tomto nesmírném daru by měl vést zejména katolického věřícího k novému sebehodnocení.
Českému čtenáři se dostává do rukou překlad zajímavého středověkého díla dominikánské tradice. Čtvrtý nástupce svatého Dominika (generální magistr řádu) sepsal pro bratry příručku, jak kázat (a především jak nekázat).
Učitel církve rozjímá o nebeské blaženosti na základě biblických obrazů a podobenství. Hluboké teologické pravdy jsou zde podány jednoduchou a přístupnou formou.
