Tento svazek přináší první dva traktáty o jednotlivých svátostech – o křtu a biřmování (STh III, q. 66–72). Traktát o křtu je rozdělen na dvě hlavní části, na pojednání o samotném křtu a o přípravách na křest.
Katechetická dílka svatého Augustina odrážejí praxi církve té doby, ačkoli v mnohém ji přesahují a obohacují. Novým prvkem je historický výklad dějin spásy, na němž Augustin teprve staví systematický výklad křesťanského učení.
V této části Sumy (STh II-II, q. 171–178) Tomáš pojednává o charismatech, tedy
mimořádných darech Ducha svatého, které jsou dány některým křesťanům k užitku celé
církve.
Traktát o naději (STh II-II, q. 17–22) se nachází na začátku Secunda secundae mezi traktátem o víře a traktátem o lásce. Tomáš v něm nejprve probírá podstatu ctnosti naděje a její vztah k ostatním teologickým ctnostem.
Je-li křesťanství pravdivé, mělo by to být vidět i na životech křesťanů – měly by být prodchnuté svébytnou nadějí, svobodou, štěstím a odvahou. To je základní myšlenka knihy bývalého magistra dominikánského řádu Timothyho Radcliffa.
Druhou nejznámější ženou z okruhu nejbližších přátel Ježíše z Nazareta je bezesporu Maří Magdalena, velká světice, kterou církevní tradice nazvala apoštolkou apoštolů.
Tématu posledních věcí patří v myšlení a rozjímání kardinála Journeta významné místo. Tato kniha nabízí pečlivý přepis kázání, jež na toto téma pronesl při duchovním cvičení v roce 1961.
Kniha Promluvy o modlitbě nám přináší jedny z nejkrásnějších duchovních cvičení, která kázal kardinál Journet. Jejich hlubokou inspiraci vyjadřuje podtitul: Modlitba s Ježíšem.
Začte-li se čtenář do patristických kázání na Narození Páně, ocitne se v jiném kulturním prostředí. To, co zůstává, je však samotné jádro křesťanské zvěsti – Slovo, které bylo na počátku u Boha, se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Obraz života jako cesty je pravděpodobně jedním z nejpopulárnějších obrazů světové literatury. Různé cesty vedou k různým cílům - a cesty mysli jsou právě tak skutečné jako cesty těla.
Soubor 18 kázání s obsáhlou úvodní studií seznamuje čtenáře s postavou dominikánského kazatele Jana Taulera, který patří spolu s Mistrem Eckhartem a Jindřichem Susem k nejvýznamnějším představitelům německé mystiky.
Tři otázky z Questiones disputatae (De veritate, q. 15, 16 a 17) vytvářejí celek, který hledá kriterium pro hodnocení lidského jednání, a proto se zabývá především otázkou svědomí.
Dnes je metafyzika o Bohu obtížena silnou nedůvěrou. Proto je celému výkladu předřazena kritická reflexe některých moderních filosofických i teologických směrů, které ústí v agnosticismu.
O Gredtových Základech aristotelsko-tomistické filosofie lze říci, že jsou vyváženým shrnutím nejvýznamnějších výsledků, jichž dosáhla obnovená "třetí" scholastika v 19. století.
