Vedle kapitol o organizaci labské paroplavby a technickém vývoji jejích plavidel je do knihy pojato několik kapitol méně technických: O životě a plavbách českých soukromých loďařů, o třech parnících stejného jména apod.
Srpen 1968. Intervence armád Varšavské smlouvy
definitivně dusí Pražské jaro. Po pár dnech
strachu, nadějí i zmatků odjíždí československá
delegace na jednání do Moskvy.
V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu.
Knižní prvotina mladého autora přináší dosud neznámé informace týkající se prvního bojového vystoupení čs. vojáků na východní frontě u Sokolova v březnu 1943.
Netradiční příběhy o pražských domovních znameních, zapomenutých řemeslech a každodenním životě starobylé Prahy. Zpodobení zvířat, věcí a symbolů na fasádách spoluvytvářelo jedinečný charakter místní historie.
Biografie českého letce Václava Bozděcha (1912–1980), který za 2. světové války působil v RAF, zaznamenává jeho životní osudy v kontextu bouřlivých událostí doby.
Kniha se věnuje vývoji fenoménu tajného evangelictví v pobělohorském období v prostoru východních Čech (tehdejší Chrudimský kraj), přičemž se snaží pojmenovat konkrétní faktory, které vedly k jeho přežívání.
Málokterá válka byla tak zbytečná jako tzv. „třetí svatá válka za italské sjednocení“ v létě 1866. Jablkem sváru bylo Benátsko a Jižní Tyrolsko, „zbytky“ bývalého rakouského Lombardsko-benátského království patřícího stále císaři Františku Josefu I..
S mnoha mysliteli, počínaje už těmi osvícenskými, sdílel Masaryk přesvědčení, že demokracie je jediný systém, který je schopen řešit problémy společnosti nenásilně a ku prospěchu většiny jednotlivců a celku, nikoliv na úkor slabších.
Politika dějin a husitská tradice v Československu 1948-1956. Dějiny jsou politickým argumentem. Dokazuje to i aktualizace husitské tradice komunistickou mocí po únoru 1948.
Autorka na příkladu úřední statistiky, komunální politiky, intelektuální veřejnosti a populární kultury zkoumá, jak Pražané vytvářeli, vyjednávali i překračovali vlastní skupinové představy i obrazy jiných.
Vyhlášení všeobecné školní povinnosti v českých zemích v roce 1774 v rámci habsburské monarchie bylo prvním krokem na cestě školy k všeobecně respektované instituci.
Kolektivní monografie více než desítky badatelů si všímá specifických rysů prekolonialismu, kolonialismu a postkolonialismu na rozsáhlém prostoru
východní a jihovýchodní Evropy, včetně areálu někdejšího Sovětského
svazu a bývalé Osmanské říše.
Kniha, věnovaná pozoruhodným a dramatickým dějinám malého jihoamerického státu, na jedné straně navazuje na předešlá díla českých autorů, na straně druhé se pak věnuje řadě aspektů politického a kulturního života země, dosud nepublikovaných.
Publikace představuje vybrané aspekty postihující význam a efektivitu státních zásahů v krizových momentech hospodářsko-politických dějin, konkrétně v období hospodářských krizí, válečných příprav a válečného konfliktu, tak jako poválečné obnovy.
