Autor zaměřil pozornost na u nás málo zpracované téma počátků izraelského státu. Pojednává o historickém vývoji, ideologii a vztahu k židovskému kulturně-náboženskému dědictví během britské mandátní správy (1920–48).
Pierre Clostermann byl jedním z těch, kteří hned na první výzvu generála de Gaulla přišli do Anglie, aby po ztracené bitvě vyhráli válku, nebo přinejmenším zachránili čest.
Autor ve své práci sleduje sovětskou taktiku na poli mezinárodních jednání o lidských právech od roku 1966 až po Helsinskou konferenci v roce 1975. Věnuje se také účasti Rady svobodného Československa, která formulovala strategii československého exilu.
Třinácté století přineslo mimořádný rozvoj tvůrčí kreativity. Hlavním symbolem doby se staly odvážně budované chrámy, jejichž věže se hrdě tyčily k nebesům a už zdálky poutaly pozornost poutníků.
Tato kniha se zaměřuje na nejvýznamnější války a bitvy, které svedla starověká Římská říše. Je bohatě ilustrovaná a doplněná barevnými fotografiemi, ilustracemi a mapami, které pomáhají poskytnout vyčerpávající úvod k vzestupu a pádu říše.
Při vyslovení jmen jako Andreas Baader nebo Ulrike Meinhofová přeběhne dodnes pamětníkům mráz po zádech. Ta jména totiž patřila teroristům z Frakce Rudé armády (RAF).
Autor, představitel relativně nové vědní disciplíny – postmedievální archeologie, věnoval pozoruhodnou studii jedné z bitev třčicetileté války (1647 v blízkosti Tachova).
Kniha se opírá o apokryfní evangelium Marie Magdaleny a gnostické tradice, které přisuzují Marii Magdaleně významnější roli v životě Ježíše Krista, než jakou jí přisuzují biblická evangelia.
Historická studie se zabývá složitými okolnostmi, za kterých československé legie v době první světové války vznikaly, a diplomatickým jednáním, jež byla s jejich formováním a činností spojena.
Kniha jednoho z našich předních hudebních vědců je v české odborné literatuře zatím nejdůkladnější a nejucelenější studií věnovanou antické – především řecké a římské – hudbě.
První mikrohistorická práce o dějinách 19. století. A. Corbin v ní rekonstruuje svět obyčejného měšťana, žijícího na pařížské periferii, jenž nijak nezasáhl do velký dějin a jehož život je typickým pro anonymní masy lidí z nižších sociálních vrstev.
Závěrečný díl rozsáhlé trilogie předního německého historika je věnován otázkám víry, ale i magie a osvícenského přesvědčení o rozhodující roli rozumového poznání.
