Kniha líčí průběh demonstrace osmi sovětských občanů 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v Moskvě, kteří protestovali proti vstupu vojsk států Varšavské smlouvy do Československa.
Rusové nás osvobozovali i okupovali, pomáhali nám i rozkazovali. Jak se na ně máme dnes dívat? Cesta ruskými dějinami, zvláště posledního století, a širokou ruskou duší.
Ve své práci líčí Chris Bellamy dějiny největšího a nejstrašnějšího konfliktu jak na souši, tak ve vzduchu v dějinách. Druhou světovou válku lze označit za absolutní, protože obě strany usilovaly o naprosté vyhlazení svého protivníka.
Dějiny Ruska bývají obvykle líčeny z moskevské a petěrburské perspektivy, jako dějiny carů a generálních tajemníků. Není to však příliš velké zjednodušení? Kniha mimořádným způsobem ukazuje trvalost i diskontinuitu ruské politiky.
Chladnokrevné vyvraždění celé rodiny posledního cara Mikuláše II. se vyplatilo. Vždyť nejenže byli odstraněni případní uchazeči o trůn, ale korunní poklad a osobní klenoty Romanovců pomohly bolševikům financovat plánovanou světovou revoluci.
Protižidovské pogromy, organizování atentátů na politické odpůrce, demagogická hesla a neochvějná věrnost carskému režimu. Takový je tradiční obraz ultrapravice v Rusku před rokem 1917. O tomto pojednává předkládaná kniha.
Práca vychádza z výskumu primárnych materiálov v ruských a českých archívoch. V českej i slovenskej historiografii predstavuje prvý pokus o priblíženie tejto problematiky.
Autor Jurij M. Lužkov, primátor města Moskvy, se rozhodl vyslovit názor na věci, které hýbou světem, a rozsáhlou knihu k tomu psát nepotřeboval. Vložil své myšlenky do dílka, které má v překladu do češtiny jen něco přes sto stran.
Autor v knize Vražda velkého vůdce rozvíjí poněkud odvážnou hypotézu, že Josif Visarionovič Stalin nezemřel přirozenou smrtí, ale byl zavražděn. Jedná se o netradiční pohled do zákulisí sovětského mocenského aparátu.
Maďarská politoložka Anita Orbánová v této knize ukazuje, jak Kreml systematicky využívá monopolu státem kontrolovaných ropných a plynařských společností k neomerkantilistické na energiích založené zahraniční politice.
Současný ruský nezávislý historik, odmítaný a zesměšňovaný „akademickými“ vojenskými historiky, odmítá osvědčená propagandistická klišé a snaží se představit reálnější pohled na sovětské válečné přípravy v roce 1941 a na jejich úplný krach po 22. 6. 1941.