poezie

Intimní básnická sbírka Jiřího Havlíka doprovázená působivými autorskými ilustracemi, fotografiemi a kolážemi. Kniha představuje křehkou atmosféru lidského nitra, paměti a plynutí času, umocněnou minimalistickými verši se silnou obrazností.

Antologie staroindické poezie.

V jedenácté básnické sbírce Mít na jazyku pokračuje autor starší generace Petr Mazanec neúhybně ve sledování svého údělu, své životní cesty. Bez mnohomluvnosti, afektu, patosu; poctivě a pokorně.

Přicházet s první „řadovou sbírkou“ na konci osmého decennia obnáší mimo jiné i to, že si můžete dovolit téměř cokoli, ale vy to dělat nechcete, nepotřebujete, nemusíte.

Opera kontra chaos je další umělecký výboj na nejistý terén antipoesie, grotesky a lyrického humoru a satiry bez diskuse. Vít Kremlička zabředl i do sci-fi tématu kolonizace přilehlých planet a vesmíru, jak se jimi zabývají včerejší i dnešní tvůrci.

Silvestr Dvorský vystupuje na veřejnosti spíš jako muzikant, ale právě poezií cesta k hudbě začala. A tu v celé šířce reflektuje jeho autorská prvotina „Sbohem, má utopie“.

Co není environmentální? V tom duchu jeví se Čermáčkova dvanáctá sbírka coby soubor účastných (milujících?) meditací, nevyvstalých však z obvyklých žalů, nýbrž z koncentrujících rozechvění, ...

Jeden z nejstarších žijících českých slamerů se vrací tam, kde vždy byl nejdoma: na scénu, na stránku, do slova. Člobrdan, vlastním jménem Jan Jícha, přináší sbírku, která je provokací, diagnózou i vyznáním lásky k jazyku zároveň.

Rozsáhlá básnická skladba zachycuje poměr mladého chlapce s Donem, táborovým vedoucím a dobrým přítelem chlapcových rodičů.

Anna Gruver spojuje konkrétní krajinu východní Ukrajiny s univerzální zkušeností vyhnanství. Její básně proměňují ulice, města i lidská těla v mapu světa poznamenaného násilím. Toto je poezie vyrůstající z válečných hrůz i z naděje, která navzdory vš

Toto je zkušenost války, okupace, vyhnanství i naděje. Civilní, reportážní a bolestně přesná poezie Oksany Stominy vznikala během ruské agrese proti Ukrajině a propojuje osobní svědectví s osudy lidí, jejichž životy válka nenávratně proměnila.

Svět na hraně, jako by realita mohla kdykoli prasknout a odhalit další vrstvu, o níž zatím nevíme. Texty ukrajinské básnířky Natalky Marynčak zachycují zkušenost, která se vzpírá jednoduchému pojmenování.

Básnické svědectví o jedné z nejtemnějších kapitol evropských dějin. Autorka dává hlas obětem masakru v Babím Jaru, konkrétním lidem, jejichž příběhy se skládají do naléhavého chóru paměti.

Toto je mnohovrstevnatý odraz válečné reality, v níž se rozpadá jazyk i svět okolo nás. Ukrajinská básnířka Daryna Hladun pracuje s fragmentem, opakováním a koláží hlasů.

Pojmenování je hořkosladká věc, nádherná záležitost, která může skončit tragicky. Co však nemá jméno, neexistuje. Trpíme stavem oslovitelnosti. Potřebujeme být rozpoznáni druhými ve své odlišnosti. Rozpoznat sebe v druhých díky podobnosti s nimi.

Rozsáhlá mozaika kratších próz, v nichž se prolíná bizarní s každodenním, dějinné s intimním, groteskní s tragickým.

Autorčina debutová sbírka obsahuje básně z let 2016–2023. V nich se zaměřuje na všemožné aspekty každodenního života a předkládá čtenáři svůj osobní náhled na ně, mnohdy velmi originální.

Třetí básnická sbírka Komu patří déšť ostravského básníka Jiřího Horta (*1950) propojuje haiku, senrjú i krátké básně do citlivého celku o paměti, krajině, rodině a lidské zranitelnosti.

Nová básnická sbírka Ondřeje Hanuse, který byl za sbírku Volné verše nominován na cenu Magnesia Litera.

Často se říkává, že moderní poezie je – na rozdíl od poezie psané v minulosti – natolik uzavřená sama v sobě, že pomalu ztrácí běžné čtenáře a stává se četbou hrstky zasvěcenců, nakonec často jen básníků samých.