1. svazek Díla Pavla Petra s názvem Ganymedovo ovoce shrnuje juveniilní verše psané v rozmezí let 1982–1991 (v jednotlivých případech ještě s autorovým zásahem a úpravou na samém začátku devadesátých let, nejpozději potom u jednoho textu v roce 94.
Sedmá sbírka básníka, muzikanta, pábitele a milovníka života Dana Holka cílevědomě navazuje na jeho předchozí tvorbu a formou krátkých a vtipných textů glosuje autorovy myšlenky, dojmy a prožitky.
Sbírka poezie české renomované básnířky Evy Frantinové je dalším příspěvkem do její bohaté tvorby, který se opět vyznačuje charakteristickým rukopisem, zachycujícím proměny dnešního světa v rozmanitých podobách.
Kdysi dávno byl Jiří Koten odhodlán stát se básníkem, pak jej ale život přikoval k vědecké a pedagogické práci. Co s lyrikou v takovém případě? Zůstává jako prostor pro naše nejbližší, pro starost o ně, i o sebe sama jako jejich nejbližšího.
Inventar a Aquiles / Stvořit Achilla Eleny Buixaderas je sbírka o touze, imaginaci, povaze lásky a na druhé straně o pomíjivosti, rozpadu představ a stárnutí.
Sbírka básní punkového zpěváka Štěpána Málka pod názvem ,, Vítejte supi „ je autorovým druhým oficiálně vydaným počinem. Ve sbírce prezentuje svoji básnickou tvorbu z posledních zhruba tří let.
Jakub Bělan (1981) vydal svou prvotinu Stín (Rozplyneš se) před dlouhými sedmnácti lety. To je skoro jedna generace. Zatímco v debutu mluvil v du-formě, v přítomné novince Závrať (na tři doby) mluví rovnou ve třech osobách: první, druhé a třetí.
Druhá sbírka Štěpána Hobzy San Escobar navazuje na debutové Ferrari v džungli (Literární salon, 2018), tj. postmoderně mísí vysoké a nízké, minulé a přítomné, vznešené a směšné.
Tato básnická sbírka je výkřikem do tmy. Je v ní toho hodně – strach, závist, nenávist, utrpení i láska k TVÉ druhé polovičce. Nemá strukturu, skoro postrádá rytmus… ale každá báseň má myšlenku…
Tato sbírka byla sice sepsána v letech 2020 až 2025. Ale některé její básně sahají hluboko do minulosti. Jedná se zejména o básně „Mělník“ a „Bratislava“.
Libor Prudký je znám jako sociolog.
Teprve v pozdním věku se začal věnovat poesii, sbírka Uprostřed konce, v pořadí třetí, je dílo vyzrálé a neobvyklé.
Dvanáctá básnická sbírka Vladimíra Martince přináší tiché, pozorovatelské verše, v nichž se prolíná prostá krása přírody s jemně ironickým odstupem i pokorným přemýšlením o smyslu psaní.
