poezie

Kniha textařky, zpěvačky, ale i výtvarnice Dáši Ubrové soustřeďuje texty písní realizovaných i těch, které ještě čekají na zhudebnění.

Celostátní přehlídka uměleckého přednesu Neumannovy Poděbrady vycházela od roku 1974 na deskách Supraphonu.

Spevník najznámejších slovenských ľudových piesní nadväzuje na obľúbený oranžový zošit s pesničkami z Čiech, Moravy a zo Sliezska.

V Rostlinných emblémech se Dietrichovy básně v próze soustředí na motivy rostlin a zejména stromu, který se stává imaginativním odrazovým můstkem pro popis lidského osudu a poznání. Integrální součástí knihy jsou autorovy černobílé fotografie.

Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven.

Roman Ráž – to jsou básně, povídky, novely, romány, a možná hlavně divadelní a rozhlasové hry.

Velká národní poéma z pera Romana Ropse-Tůmy. Novodobé české dějiny viděny vnitřním zrakem jejich kolektivního aktéra. S doprovodnými kolážemi Jaroslava Tvrdoně.

Básník Zavadskyj, který debutoval na sklonku 90. let, se dlouhou dobu věnoval zejména experimentální poezii, jež jako by právě symbolizovala onu bezbřehou svobodu tvorby a zacházení s jazykem a textem.

Známý výtvarník Jiří Černický není básníkem pravidelným, přesto je však básníkem v pravém slova smyslu, a to velmi originálním. Většina básní v jeho knize vznikla v měsících kolem listopadu 1989.

Petr Halmay čte básně a prózy ze svých sbírek.

Překladatelka čte ze svých překladů dramatu Kdokoli Huga von Hofmannsthala, dopisů Franze Kafky přátelům a poezie Richarda Pietraße, Friedricha Nietzscheho a Franze Wurma.

POČÍTÁNÍ OVEČEK, stOVEČKA jehňátek, úTVORŮ dovádivých a skotačivých, které se otrkávají na pastvách dětských říkánek, jazykových hrátek a skopičin a čím dál průrazněji buší beranidlem na nebeské brány lyriky, erotiky a magie.

Kristýna Vorlíčková (1981–2018) vstoupila do literárního světa již ve svých dvaceti letech s novelou Nahá Godotka, která jí vynesla nominaci na Cenu Jiřího Ortena, zatímco s její poezií se čtenáři mohli dosud seznámit jen časopisecky.

Debutová sbírka Štěpána Hobzy Ferrari v džungli je postmoderní v dobrém slova smyslu a přináší míšení a nárazy všech vrstev poezie. Dochází v ní ke střetu minulého a přítomného, vysokého a nízkého.

Básnický debut Kláry Notaro Tři paní plavou v řece můžeme označit výrazem epická poezie. Její básně vyprávějí příběhy, které se odehrávají v Čechách a Francii, a to v Paříži i na francouzském venkově.

Sbírka Stepi je pozoruhodným debutem Miloslava Wacha, muže na prahu šedesátého roku, který ač profesí arborista v ní nepřináší přírodní lyriku.

Kniha Vendula Vogel a jiné básně zahrnuje desítku delších básní vzniklých příznačně v rozmezí let 2010-2020.

Básnický debut Anny Luňákové Jen ztratím jméno obsahuje dvě rozsáhlejší skladby. Formálně jsou rozkročené mezi pásmem – volnými asociacemi se hlásí k poetice surrealismu – a poetickým vyprávěním, ve Francii známým jako „dites“.

Kniha poetických pohádek o přírodních cyklech, které ovlivňují svět. V každém cyklu je skrytý živel a v každém živlu jedna malá víla.

Dva roky po svém debutu Zběsilá euforie vydává mladý básník, ukrytý pod pseudonymem, svoji druhou sbírku. Je úspornější a přímější než kniha první, texty se nezdržují se zbytečnostmi, doménou a prioritou je zde provokativní stručnost.