"Pomsta je sladká.
Anebo ne?
Píše se rok 1504 a Vilém truchlí nad ztrátou manželky. Svůj žal utápí v alkoholu, zanedbává sebe i své panství a touží po spravedlivé odplatě. Proto se rozhodne unést dceru muže, kterého viní z manželčiny smrti.
Pohádky jsou naší radostí a provázejí nás životem. Vyprávějí si je lidé odpradávna. Jakmile se kdysi sešli v rodině pospolu, už se nesl světnicí jeden příběh za druhým. Právě takové ilustroval Mikoláš Aleš.
Ne každý má to štěstí, že se mu naplno splní klukovský sen. Jaroslav Fiedor chtěl už od malička létat nebo být vojákem. Splnilo se mu obojí. Stal se palubním střelcem vojenského vrtulníku. Cesta k jeho snu však nevedla přímo.
Jako malá si ráda hrála na schovávanou. Měla dojem, že co je ukryté, neexistuje. A vydrželo jí to až do dospělosti. Naučila se ukrývat před světem i před sebou samotnou. Bolest a trauma se staly jejími neviditelnými společníky.
Jaké by to bylo vydat se pěšky na 2000 kilometrů dlouhou cestu, kterou zatím navíc prošlo jen několik lidí na světě? Tuhle otázku si položily dvě české hikerky a vypravily se na daleký severozápad plný indiánských příběhů i osobních výzev.
Náš svět není romantický a sladký... Je destruktivní, temný a lahodně plný kokainu a voňavého sexu s těmi nejhoršími lidmi, jaké si dovedete představit. Jsme mocní. Znudění všedností každodenního života. Potřebujeme adrenalin, abychom přežili.
Filipovým největším snem je brázdit moře. Už jako malý kluk získá svého nejlepšího (a jediného) kamaráda ve starém a hodném námořníkovi, který nenechá bez odpovědi žádnou dětskou otázku.
Před rokem přišla během tragického požáru o matku. Teď se Nikol vrací z Prahy zpět do rodného města v srdci Šumavy. Minulost ale ještě neřekla své poslední slovo a znovu otevírá staré rány.
Román vypráví o osudech rodiny Wagnerů, která prožívá postupný úpadek evropské civilizace. Kniha je rozdělena na dvě části. První díl nazvaný „Jak to celé začalo“ popisuje léta 1984 – 2019 a vychází z reálného vývoje Čech a Evropy.
Zatímco Karel IV. očekává v Norimberku narození syna, do vesnic v okolí pražských měst se vkrádá strach, vyvolaný četnými nálezy mrtvých a zohavených žen. Podle všeobecného mínění je má na svědomí pekelný démon.
Inge zkoušela spočítat všechny věci v barvách viditelných jen pro mořské korýše. Inge si přála, aby měl žabák krásný den. Inge se před osmi měsíci, třemi dny, jednou hodinou a dvěma setinami vteřiny pokusila o sebevraždu.