V této knížce jsou rozhovory s lidmi z celého světa, kteří dokázali žít naplno i přesto, že jim život postavil do cesty neskutečné překážky, nejčastěji v podobě ochrnutí.
Jednou ráno se probudíte a je tam. Podivný tvor, kterého nastrčili za vaše děťátko. Má stejné pyžamo a dává si vlasy za ucho stejně jako váš původní potomek. Kdo to ale, do háje, je? To individuum je VAŠE dítě, jen právě překročilo linii neútočení.
Do poklidného lesa Bambručáku se jednoho dne nastěhuje čarodějnice Bordelína a začne pořádná mela! Téhle malé uličnici totiž nic v lese není po chuti. Ale protože přece není čarodějnicí jen tak pro nic za nic, brzy si vše přečaruje podle svého gusta.
Všední věci. Jsou všude kolem nás. Natolik běžné a tak obyčejné, že už si jich ani nevšímáme. A přesto pro nás mají spoustu zajímavých i neobyčejných příběhů, které by mohly vyprávět. Stačí naslouchat. Některé z nich jsou v této knížce.
Svět je na přelomu pohanského a křesťanského věku, kde stále mají své místo kněží, hadači a čarodějnice.
Příroda a její zákony jsou hlavním smyslem životů obyčejných lidí, stejně jako strach z neznáma.
Kniha fejetonů s vtipem, nadhledem a s mnoha zasvěcenými podrobnostmi vysvětluje celou řadu rčení, citátů, přirovnání i výrazů, s nimiž se můžeme setkat v literatuře, v médiích i v běžném hovoru.
Pohádky ze zlatého fondu klasické české literatury vybrala a pro malé čtenáře upravila Alena Peisertová a půvabnými ilustracemi oživila Dagmar Ježková.
Druhé vydání knížky nás opět zavede na dalekou cestu do Malého Tibetu. Tam v Himalájích leží pro nás, Středoevropany, docela jiný svět. Ale možná někdy máme až idealistické představy o tom, jak tam žijí mniši i obyčejní lidé. A život se rychle mění.
Příběh situovaný do východních Čech navazuje na román Odpusť, že jsem se vrátil a přibližuje osudy lidí, kteří jsou po prodělaném strádání během první světové války o více než dvacet let později znovu konfrontováni s dopady válečných útrap.
Autor se snažil citlivým a poctivým popisem přírody ukázat, čím nás umí příroda obohatit. Není to jen nostalgické vzpomínání. Petr Němec chtěl, aby byla z knihy cítit výzva, abychom přírodu neničili, ale chránili.
Ve chvíli, kdy se může zdát, že už je zdánlivě po všem, a téměř třicetiletá, atraktivní a sympatická Daniela sedí odsouzená ve vězení za vraždu, ke které se přiznala, začíná vyprávět svůj příběh.
Knížku jsem začala psát před rokem, když jsem se topila v slzách. Prohrála jsem v životě hodně bojů o štěstí, zůstaly jen střípky, moje děti. Spadla jsem hlouběji, nežli je samotné dno, je mi čtyřicet pět let a učím se znovu žít.
