Osudné iluze: Čeští spisovatelé a komunismus 1917-1987

Hrubého kniha je z rodu těch, které čtenáře buď vyprovokují k nesouhlasným odsudkům, anebo k nadšenému přijetí. Nutno ji přivítat jako práci, která se snaží bořit mnohé mýty, stále ještě tradované středoškolskými učebnicemi literatury, a to i za cenu leckdy neortodoxně přímých hodnocení. Některé Hrubého názory jsou nicméně velmi rozporuplné. Zdá se mi například, že zejména v případech Jana Drdy či Ivana Olbrachta je někdy hlediskem politickým ovlivňováno i negativní hodnocení literárního díla. Nedomnívcám se také, že Drdovo Městečko na dlani lze jednoznačně označit za humoristický román, jak to činí Hrubý. Rovněž je očividné, že Hrubý se až příliš často zaštiťuje autoritou Václava Černého, jehož paměti jsou jako každé vzpomínky především subjektivní výpovědí, kterou není možno zcela nekriticky přejímat. Výtka směřující spíše k redakční práci -jazyková korektura, byla-li vůbec jaká, je provedena velmi nedbale, s řadou pravopisných chyb. Celkově je ale nesporně Hrubého kniha inspirativní četbou, která provokuje k zamyšlení nad úlohou intelektuála v dramatech 20. století a která v naší polistopadové produkci chyběla.