Kritické eseje

Petr Fidelius je jedním z nejvýznamnějších současných lingvistických kritiků, který se zabývá pragmatikou jazyka, tedy využitím jazyka jako systému (langue) ve svých jazykových projevech (parole). Specifikum jeho metody spočívá ve zkoumání precizností nakládání s jazykem, mírou s jakou nakládáme s naším jazykem ve významech, které obsahují publikované texty. Mezi témata patří polemika Ivana Jirouse a profesora Václava Černého o podstatu undergroundu, spor mezi F. X. Šaldou a Ferdinandem Peroutkou o podstatu a význam individuality, o konceptu a podstatě "národa", "konzervatismu" u nás, mezi dalšími tématy nacházíme eseje Václava Bělohradského, Václava Havla, "oficiální" a "neoficiální" kulturu, "totalitní myšlení" a další. Autor vychází ze svých premis již dříve vydaného díla v roce 1998 "Řeč komunistické moci", ve které detailně analyzoval sémanticky a pragmaticky jazyk komunistické totality, o kterém říká, "že o sobě ve své podstatě vypovídá úplně vše". Do stejné kategorie jazykového zkoumání spadá i dvoudílný "Slovník floskulí" Vladimíra Justa z počátku nového milénia (2003/2004). Obecně vzato se Petr Fidelius zabývá "fyrdikačními" výpověďmi, tedy těmi, které jsou "na kočku", něm. "fuer die Katze", ve všech případech odhaluje z pragmatického hlediska přehmaty, nedokonalosti, nešetrnosti, jak záměrné tak nezáměrné. Jeho výsostný přínos se neomezuje jen na některé kulturní a společenské fenomény a neomezuje se na eseje, které by se daly ve zkrácené verzi snadno publikovat. Jeho příspěvky jsou pečlivě zpracovány, nikdy nespěchá, jsou dlouhé, vyčerpávající a velmi zodpovědně napsané. Velmi si u něj cením toho, že se nikoho a ničeho nebál, jeho kritika míří kromě již zmíněné řeči komunistické totality i mezi underground reprezentovaný Ivanem Magorem Jirousem, postmoderní filosofii reprezentovanou Václavem Bělohradským a prvorepublikovým polemikám reprepzentovaným například F. X. Šaldou a Ferdinandem Peroutkou. Při čtení "Kritických esejí" Petra Fidelia se jakoby dostáváme zpět do první republiky s jejím bohatým až post-obrozeneckým a přebohatým jazykem a s jejím étosem. Petr Fidelius jako kdyby vystoupil do naší přítomnosti z nějaké prvorepublikové revue jako například Halasova "Almanachu Kmene" (1930 - 1948). Kniha "Kritické eseje" v českém prostředí znamená velmi ojedinělý podhled na lingvistickou pragmatiku v mnoha textových realizacích. Vždy ale argumentačně velmi dobře zvládnutém pohledu, s pečlivým kritickým a dokumentačním aparátem, skoro jako z jiného světa. Tuto knihu je třeba si neustále připomínat a vracet se k ní, zejména proto, že v současné době se zdá, že je podobných kritických hlasů málo, a že literární, filosofická či lingvistická kritika sama tak trochu v současnosti upadá.