(...) Takto uspořádaný celek sice představuje jen jeden směr francouzského společenskovědního uvažování posledních čtyř desetiletí, ale přesto je pro nás podnětný. Jednak přesvědčivě dokládá, v čem se francouzský strukturalismus liší například od českého, a současně čtenářům přibližuje důležitou etapu myšlenkového vývoje významných autorů, jejichž badatelská práce se pak ubírala rozličnými směry.