(...) S odstupem bezmála čtyřiceti let od původního vydání (1967) můžeme říct, že největší hodnota Jaulinovy práce spočívá v zachycení historické situace jednoho etnika v Čadu, jehož tradiční víra již tehdy čelila tlakům zejména ze strany křesťanství a islámu. Ale Smrt u lidu Sara je zajímavá i metodologicky, ukazuje totiž možnosti a meze terénních výzkumů v závěru koloniálního období, kdy se zřetelně projevilo, jak je "etnolog poznamenán historií vlastní skupiny a zejména dějinami vztahů mezi černochy a bělochy". Jaulinova kniha nám tak pomáhá pochopit i okolnosti, které v šedesátých letech minulého století způsobily krizi oboru a vedly mimo jiné ke vzniku a rozvoji takzvané nové etnografie.