Před a po

(...) Během ledna a února 1903 vychrlil pětapadesátiletý malíř jakési generální vyznání, které se skládá z útržků příběhů, okamžitých nápadů a postřehů, anekdot, úvah o malířském řemesle, ale také z citátů a polemických útoků. (...) Zdánlivá tříšť má přitom pevný rámec a řád, který je dán autorovou vyzrálou a vyhraněnou osobností. Rozhodně tu nepotkáváme romantického dobrodruha s výstředními sklony, jenž by se nadšeně kochal krásami prostého života na druhém konci světa, ale spíš chytrého a šikovného mužského, v němž racionalistickou skepsi vyvažuje hluboký cit pro harmonii přírody.