Prozaická prvotina Veroniky Hladilové rozhodně nepatří k oněm "otevřeným výpovědím" lidí, kteří někdy přišli do styku se společenskou periferií a pak o ní podávájí rádoby šokující svědectví. Ačkoliv i v této knize je viditelná snaha o autentické zachycení jisté autorčiny životní etapy, to, co z ní činí záležitost literární, je především pozornost,...