(...) Seznamuje s atmosférou konce září 1929 v Praze, kam se sjelo více než 600 tisíc návštěvníků. Podrobně popisuje průběh oslav; při této příležitosti například proběhlo slavnostní otevření dokončené svatovítské katedrály. S náležitou pozorností Placák zmapoval účast slovenských a německých věřících na svatováclavských dnech. Čtenář si zároveň může udělat představu o složitosti příprav a rozdílnosti přístupů v různých názorových prostředích. Autor zdařile zachytil napětí mezi národně-státním a duchovním pojetím oslav.

(...) Jako komentátor je Petr Placák znám svými až provokativně vyhraněnými soudy, ve svatováclavské studii však historický terén odkrývá nezvykle ukázněně a svůj sarkasmus spíš krotí. Nechává čtenáře, aby si sám prožíval děje, které v dramatu československých dějin působí jako příslovečný okamžik klidu před bouří, jenž v osnovách klasických filmů předchází katastrofě.