(...) Dietl v něm svým typickým, mírně zjednodušujícím způsobem paralelně odvyprávěl osudy tří velkých mužů, nastínil politickou situaci, dotkl se rodinných a srdečních záležitostí i pracovní morálky svých hrdinů a podařilo se mu celkem zajímavě zachytit kus žurnalistické historie, o které většina čtenářů asi nemá mnoho informací.

(...) Dietl usiloval o věrohodnost, nešlo mu ale o zdramatizovaný dějepis. Důležité jsou u něho, jako vždy, lidské osudy, složité vztahy postav, vášně všedního dne. Dobové a odborné peripetie, byť barvité, mu pak slouží jen jako jejich nutný rámec. V tom se ostatně velmi podobal svému oblíbenému Alexandru Dumasovi.