(...) Přínos knihy spočívá v tom, že Jeřábek Dollfusse nenálepkuje, ale mapuje okolnosti, za nichž se rozhodoval. Jeho závěry přitom podrobuje věcné a současnému stavu poznání přiměřené kritice. (...) Výkladu škodí časté opakování některých skutečností a autorových tezí. Důkladnější práce s textem by tento nedostatek snad odstranila a zřejmě by v něm neponechala ani některá nepřesná tvrzení. (...) Navzdory výtkám je ale třeba knihu Martina Jeřábka přivítat. Přispívá k pochopení jednoho z důležitých mezníků v dějinách našich sousedů, který dodnes výrazně ovlivňuje nejen politiku v úzkém slova smyslu, ale i celkové prožívání vlastní minulosti a současnosti včetně vztahu k sousedům.

(...) Jeřábek líčí Dollfussův zápas o udržení samostatnosti země jako heroický boj, v němž však měl kancléř doma i za hranicemi příliš mnoho nepřátel. Pozoruhodně působí pasáže, v kterých se líčí bezstarostné chování rakouské sociální demokracie, tváří v tvář smrtelnému nebezpečí připomínající obdobný styl sociálních demokratů v Německu před rokem 1933. (...) Když po roce 1945 Rakousko zakládalo svou novou identitu, definovalo sebe sama jako první zemi, která podlehla Hitlerovi. Kdo viděl fotografie statisíců Vídeňanů, holdujících Hitlerovi v březnu 1938, možná se nad touto definicí neubránil úsměvu. Z Jeřábkovy knihy plyne, že v rovině státní politiky bylo toto tvrzení po dlouhou dobu oprávněné.