(...) Bílek předkládá základní, tradičně diskutované pojmy a sleduje jejich vypracování u některých autorů. Jeho vlastní argumentaci je tak často zapotřebí číst "mezi řádky". Jedním z implicitních polemických ostnů celé knihy jsou například výhrady k čistě strukturálně nebo sémioticky (hlavně u Eka) orientovanému pojetí interpretace, které podle Bílka příliš eliminuje vnětextové odkazování. (...) Sympatickými rysy Bílkovy knihy jsou určitá skepse a nadhled, vycházející z autorovy znalosti akademického provozu. (...) Publikaci autor doplnil důkladnou osmdesátistránkovou bibliografií. Při zdůraznění její výběrovosti čtenáře poněkud zamrazí. Tím více si bude cenit toho, že při takovém záběru se autor dokázal vyhnout jak přílišné popisnosti, tak přetíženému shlukování pojmů a koncepcí, a vytvořil koherentní a přesvědčivé dílo.