Jedu k mámě

Když se dívám na 'své' starší filmy, objevuji zvláštní věci. Kdysi jsem pozoroval nejdřív sám sebe, jak vypadám, jak hraju, potom jsem si více všímal svých partnerů a smyslu hry, a teď s překvapením zjišťuji, že mě nejvíce zajímá to, co je vedle obrazu. Co dělají a kde jsou ti spolupracovníci – asistenti, osvětlovači, kostymérky. To, co bylo mimo kantnu. Ten mohutný svět, který obklopoval naše snažení a vytvářel životní hustotu, která nás naplňovala. A tak nějak je to i s tou knížkou. Je o bratrovi Pavlovi, o strýci Pepíkovi, ale i o městě a městech, divadlech a jejich hercích a divácích. Tedy chce taková být...