(...) Jde o kratší projekty, v nichž sice převážně chybí prostor k rozvinutí nosnější dějové linie, obsahují však množství zajímavých nápadů a svébytných metafor, které břitce karikují naši spotřební civilizaci a jejichž osobitý styl již čtenáři Pixyho znají (v něm jsou však součástí děje). Můžeme je brát jen jako nezávazné hříčky, ale také jako trefné, působivé a vtipné zachycení absurdity a brutality našeho světa.