Višňový sad

Tahle klasika má nadčasové poselství. Ale je otázka z jakého pohledu. Konec šlechty, osobní tragédie, vztah k majetku, k ostatním a sadu, který je snad i v ruském slovníku. Scénář se čte dobře, není dlouhý a ihned jde in media res, takže okamžitě víme o co jde. Klasika je prostě nesmrtelná.

Vtipné a neotřelé dialogy, dobře vykonstruovaný děj poukazující na hořce-usměvný stav tehdejší ruské společnosti. Dohromady to vše dělá z Višňového sadu skvělou hru, mnohokrát a často hranou v divadlech a myslím, že i oblíbenou. V poněkud modernějším zpracování je zajímavá hra L.Ulické "Ruská zavařenina"..