Druhý díl výboru promluv Ferdinanda Peroutky psaných pro československé vysílání RFE navazují svým charakterem na díl první. Liší se snad jen tím, že zatímco léta padesátá mohl Peroutka komentovat jako „účastník“, v dalších letech se přece jen projevuje, že mu chybí přímý dotyk československé reality, bezesporu se také mezi řádky projevuje rostoucí...