Gunzig si, co se konstruování románu týče, počíná velmi obratně. (...) Vyprávění má navíc také ohromný tah. Gunzig se nenechá rozptylovat projevy humanismu, natož pak nějakým patosem. Přináší svět bez iluzí, krutý, ale zábavný, v němž se postavy pohybují více méně odevzdaně a znuděně. (...) K příjemnému zážitku z četby přispívá i plynulý překlad Martina Kučery, jen redakční práce na textu mohla být pečlivější.
HODNOCENÍ LN: * * *