Ludvík Svoboda, vypravěč a postava této knihy, není v žádném případě hrdina. Za hrdinu nepovažuje ani svého jmenovce, vojáka, ministra, pak vězně, účetního a nakonec československého prezidenta, po němž dostal od rodičů jméno.
Namísto hrdinství chce jen docela obyčejně žít — lze-li za součást takového života považovat kromě toulek přírodou a spaní...