(...) Ve zkratce dokáže vystihnout dobovou atmosféru i náladu jediné chvíle. Své názory nevnucuje, nepoučuje, neplýtvá generalizacemi, před rozmáchlými gesty dává přednost živé drobnokresbě. Takřka nenápadně popisuje svůj vývoj jako člověka i filmaře - od počátečního opojení stylizací a triky přes vyznávání absolutního realismu až k poznání, že obojí musí ve filmu koexistovat v souladu a harmonii.(...) Perfektně vypravenou knihu, vybavenou podrobnou filmografií a dvěma rejstříky (jmenným i názvovým), doplňují černobílé fotografie z Renoirových filmů i ze soukromí.