(...) Autorka se pokouší téměř o blasfemii, o propojení dvou tak odlišných světů, jaké představují historismus a moderna. Ve svém uvažování o české beletrii a historiografii přelomu 19. a 20. století křísí a na české poměry aplikuje metahistorický koncept Haydena Whita. (...) Pozoruhodné a v mnohém objevné jsou pasáže o vztahu literární moderny k českým historikům a především k vůdčímu duchu domácí historiografie Jaroslavu Gollovi.