Naděje chodí po špičkách

Proč si Jerglovy povídky dávat do hlavy? ptá se v úvodu knihy Jáchym Topol. Povídky brněnského spisovatele, publicisty a překladatele píšícího na vozíku o lidech "semletých a ztrápených už v dětství", texty o "pekle běžného života", ve kterých se o mezních životních situacích a tabuizovaných tématech píše někdy až s drastickým naturalismem a jindy s nadějí skrytou do sarkastického vtipu či poetického obrazu. První dva oddíly knihy dávají nahlédnout do světa těžce zdravotně postižených lidí, třetí oddíl ukazuje tematickou i stylovou šíři autorova záběru, v jehož středu zájmu je vždy nahá a pravdivá výpověď o hloubce a hranicích lidství, která je předkládána prostřednictvím příběhů postav žijících často na periferii společenského zájmu.