(...) Je dobře, že Arnošt Kolman napsal na sklonku svého života memoáry. Měly by se stát povinnou četbou pro všechny mladé, kteří koketují se socialismem a komunismem, zvláště pak pro naivní západní studenty. (...) Třebaže se Kolman snažil většinu událostí vylíčit velmi podrobně, některým se záměrně vyhnul. V Československu ho mnozí považovali za dogmatika - to musel vycítit, ale ani slovem se k tomu nevyjádřil, naopak se snažil představit se jako člověk progresivní.

(...) Kolmanovy paměti, připravené do tisku Františkem Janouchem, vyšly poprvé v Německu v roce 1979. Klíčová otázka knihy - jak je možné, že člověk tak inteligentní může tak dlouho zůstat ve službě zlé věci - dnes není o nic méně naléhavá než před čtvrtstoletím. Forem slepoty bude vždycky dost. Poučné čtení.