Rumunsko není divočina: Autem na pobřeží Černého moře, do dunajské delty a po stopách Draculy

Koupila jsem si knihu ze zvědavosti a dobře jsem udělala. Čte se skoro jako román - je to vážně netradiční průvodce. Překvapila mě samotná kniha jako taková, ale snad ještě víc Rumunsko - vůbec jsem nečekala, že taková, jak se o něm píše v knize. Je to úplný protiklad k zavedeným představám - už chápu název. Kniha je psaná svěžím jazykem i stylem, odsejpá, jsou v ní zajímavé příhody, historické exkurzy a taky - a to mě hodně zaujalo - upozornění na souvislosti s Českem, třeba s našimi dějinami. Překvapením pro mě bylo zpracování Draculy, tedy knížete Vlada Tepese, který k postavě Draculy sloužil jako vzor. Jako skutečná postava je moc zajímavý a podle knížky se vlastně mohu pustit po jeho stopách Rumunskem a dostat se na krásná místa. Oceňuji množství barevných fotografií, díky nim si člověk udělá opravdu dobrou představu. Kromě dobrého čtení jsem v knize našla také spoustu praktických informací - opravdu praktických, jako co kde kolik stojí,kudy mám jet (jsou zde itineráře!, čím které letovisko vyniká, na co si dát pozor a co kde nepřehlédnout. Hodně čtu různé průvodce, ale tohle je úplně nový typ - buď jsou průvodce přísně faktografické, kde se člověk víc nedozví, nebo cestopisy, kde zase nejsou praktické informace. Tady nalézám oboje a považuji to za velkou přednost knihy. Také úplně vyčerpávající zmapování všech letovisek je dobré - spousta lidí si třeba pamatuje z minulosti Mamaiu nebo Mangalii, ale už asi neví, jak to tam vypadá dneska a co mohou čekat. Uvažuju nad dovolenou v Rumunsku, ale i kdyby to nevyšlo,takováhle knížka se neztratí.