Nový život

Román Nový život od tureckého spisovatele Orhana Pamuka je o mládí, o novém životě, jejž v tomto období hledáme a chceme prožít, až si nakonec uvědomíme, že jsme nic nenalezli. Příběh se točí kolem knihy, která rozdmýchává touhu "najít nový život bez nesnází a ran osudu" a jejíž četba mění životy. (...) Nový život je "malým", intimním románem. Neaspiruje na komplexitu a mnohovrstevnatost předcházející Černé knihy ani na pestrou polyfonii následujícího románu Jmenuji se Červená (1998, česky 2007). Přesto si pohrává s oblíbenými Pamukovými tématy – objevuje se zde již zmíněné stávání se jiným i tajemství či možná, s patřičným nadhledem řečeno, mysterium moci textu nad čtenářem.

(...) Román vytvořil značnou část pověsti, které se Pamuk v současnosti těší. Vytříbil jeho styl, který mnozí nazývají postmoderním. Už příběh sám lze obtížně zařadit do tradičních schémat. Jde o příběh z větší části smutný, jehož prvky by znalejší pozorovatel hledal v road- movie, ale i v thrilleru, sci- fi, detektivce či v naprosté kýčovité slátanině. Možná i z tohoto důvodu je Nový život některými nahlížen jako mystická kniha o hledání života: se všemi smysly, tajnostmi i absurditami. (...) Postupně si tak nezbývá než zvykat na tvorbu autorů z nových kulturních okruhů, která projevuje i u nás bestsellerové ambice. Nezbývá, a to je dobře. Takto nastavená globalizace se konečně začíná jevit trochu sympatičtěji.

(...) Kdo si přečte Pamukův Nový život jednou, bude velmi pravděpodobně nadšen. Velmi pravděpodobně však přitom objeví pouze zlomek souvislostí, kterými je román prošpikován. A pochopí jej velmi pravděpodobně jen částečně. Samozřejmě hodně bude záležet na tom, nakolik zkušeným čtenářem je. Ale zcela jistě pokaždé, když se k četbě vrátí, před ním vyvstanou nové významy. Pochopí další a další záludnosti Pamukova díla. Ano, text - a zvláště pak text románu Nový život - je nekonečný. A kromě otázek nabízí i odpovědi. Jen potřebujeme číst opravdu pozorně. A stále znovu je hledat.

(...) Pamuk svůj mystický příběh vypráví realisticky, jako by psal reportáž: máme pocit, že jsme s ním projeli turecký venkov, ochutnali burek se salátem, cítili levnou vodu po holení. Fantazmagorický thriller s mrtvolami a výbuchy je zasazen do krajiny, v níž je vše konkrétní, nezpochybněné a na svém místě. Pamuk zde neskrývá inspiraci filmy Davida Lynche, v Jmenuji se červená zase prohlubuje metodu odhalování, kterou použil Umberto Eco ve Jménu růže. Jenže Lynch, Eco a postmodernisté vůbec relativizují základní hodnoty a ironizují je. Pamuk bere všechno vážně. Používá jejich triky, aby podal komplexní obraz světa a zachytil jeho vnější projevy i vnitřní pohyby.