Pozdní knihy Ivana Klímy, mezi něž patří i sbírka povídek Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory, přímo vybízejí k zaujetí stanoviska ke spisovatelovu tvůrčímu naturelu a metodě – a k jejich rizikům.

(...) Autor tu zvolil poněkud méně obvyklé spojení hororu s typem prózy, jejž bychom mohli charakterizovat jako milostné povídky o ženách pro ženy. Možná, že ho k tomuto spojení vedl souhlas s obecným přesvědčením, že to jsou právě ženy, kdo mají v oblibě vyprávění o milostných vztazích a přitom se také rády bojí. (...) Nicméně je zřejmé, že autorovi šlo o víc než o zábavu a čtenářský úspěch.