Český hraný film a filmaři za protektorátu: Propaganda, kolaborace, rezistence

(...) Cenná je Kašparova příloha zachycující jak nejvýznamnější německé nacistické propagandistické, tak i protinacistické filmy, z nichž některé měli příležitost vidět návštěvníci pražského kina Ponrepo. Celkově lze knihu označit za ojedinělý a přínosný počin, jenž výborně navazuje na loni vydané Mraky nad Barrandovem Stanislava Motla.

(...) Studie Lukáše Kašpara Český hraný film a filmaři za protektorátu by mohla zkrátka posloužit jako skvělý podklad pro názorově vyhraněnější práci o hlavních motivech české kinematografie. A třeba bychom pak pochopili, proč jsou u nás za všech režimů tak populární komedie (v roce 2006 u nás vzniklo 20 filmů a z toho 13 komedií, což je podobný poměr jako za protektorátu nebo za normalizace), jakou roli hrají v našem životě, k čemu jsou nám dobré, proč je v českém filmu tak málo skutečně zajímavých mužských a mužných postav, proč cizinci jsou téměř výhradně směšné či divné figury nebo proč jsme ve filmu dodnes tak posedlí krásami panenské, vše očišťující přírody.