(...) Kniha nijak zvlášť nevystupuje z řady v současné české literatuře hojně frekventovaných autobiografických titulů vracejících se do dětství, ale přináší věty, které je radost číst i několikrát za sebou: "Máme se rádi, já a řeka, a děláme spolu věci, které už nikdo nedělá."

(...) Mezi tituly, které se v poslední době vracejí do dávnější historie 50. let a do nedávné doby normalizace (kupříkladu Dousková, Nosková, Šabach), máme před sebou náhle román až nečekaně originální. Jeho výjimečnost spočívá jednak v nesmírně poutavé životní výpovědi, velmi pravděpodobně, ba téměř nezastřeně autobiografické, jednak ve stavbě a stylu, jež jsou nezvykle sofistikované až rafinované.