Scénické dílo Františka Tröstera reflektovali již jeho současníci a dodnes je předmětem řady studií, článků a odborných statí. Výlučnost Trösterova díla spočívala především v absolutní vázanosti ke scénickému prostoru. Jeho práce nemohla být ani obrazem, ani architekturou, nýbrž pouze a jenom nedílnou součástí dramatického díla.