Filmy bez kina: Princip animace a současné umění/ Movies Without Cinema: The Animation and Contemporary Art

Výstava Filmy bez kina je pokusem o rekapitulaci či spíše uvedení některých příkladů, jak s animací zachází současné umění, pro něž se princip rozpohybování filmu políčko po políčku stal jedním z možných prostředků umělecké výpovědi mezi jinými. Záměrem kurátora výstavy je ukázat jednak různé způsoby, jimiž animace vstupuje na půdu současného vizuálního umění, a jednak různé směry, ze kterých přichází inspirace spojená s animací. Animace tak pro něj není uzavřeným světem či kosmologií, ale bezprostřední součástí trajektorií současného vizuální myšlení a s ním spojené reflexe současného světa. Zajímá jej tedy vztah animace k jiným uměleckým oborům a výtvarným druhům (stínové divadlo – W. Kentridge, kresba – A. Khebrehzadeh, instalace a PC hry – E. Marisaldi), ale také dekonstrukce žánru či vzpomínky na něj (večerníček, filmy pro děti – J. Havlíček/ F. Cenek), vztah animace a interaktivity (Robert Hlůže), schopnost přesně reflektovat prostřednictvím animace základní lidské vztahy (C. Lundqvist), evokativní síla animovaného, ač původně fotografického filmu (Vít Pancíř je jediným „vystudovaným animátorem“ zařazeným do výstavy) či animace jako emblém v kombinaci s přímým videozáznamem (Táms Komoróczky).