Vyprávění o holčice, která má psa, či o psovi, který má holčičku. Tak by se ve stručnosti dala charakterizovat druhá prozaická kniha Violy Fischerové pro děti. I když je v dětské literatuře podobný námět častý, autorka, jak o sobě sama říká „psomilka“, inspirovaná vlastními zkušenostmi, nabízí příběh především o vzájemném porozumění člověka se čtyřnohým zvířetem.

(...) V sedmadvaceti kapitolách čteme především ohromně nadšenou registraci banalit zvířecího chování: první loužička a "první hovínko", očkování, legrace s rozžvýkanou papučí, patálie s močůvkou či v žabincové nádrži a samozřejmě první láska, skoky přes plot a ve finále sedm roztomilých štěňat.
Pes je tu ne přítelem, ale pánem člověka, jenž mu - autorčiným prostřednictvím - s uslzenou sebedojímavostí promíjí všecky prohřešky. A který vztah ke zvířeti pěstuje s gustem, o němž si mezilidské vztahy mohou nechat jenom zdát.