(...) Její první část, nazvaná Koníčky bohatých lidí, je sbírkou povzdechů lehce znuděného milionáře, který snesitelně povýšenecky a celkem vtipně komentuje dění kolem sebe. Vypravěčská stylizace ukrývá potenciál třaskavých sociálních témat, která však náš milionář obchází obloukem, případně je v podobě vtipu smířlivě zahraje do autu. Je to milionář-kamarád, který své nemajetné čtenáře nechce naštvat, jeho historky jsou uhlazeně milé a končívají poučením, že " je lepší umřít jako šťast nýchudák než jako Aristoteles Onassis".