Svatý démon

Jsou knihy, do nichž se čtenáři zakousnou, a jsou knihy, které se zakousnou do čtenáře. Nová próza Pavla Brycze SVATÝ DÉMON patří k těm druhým. Hned od prvního souvětí, jež se neúprosně řítí přes celou stránku, nabaluje vyprávění přebujelé věty a splétá a rozplétá v hutných připodobněních fascinující pouť pozemským předpeklím, jak ji prožívá "živočišný blázen" a svatý démon sám, Adam Jakobi. Tohoto Žida, poznamenaného šílenstvím pogromů sedmnáctého století, zrozeného z panenské matky, zmítaného démony a nenávidícího sebe samého, považuje rabín Natan ze Lvova, "slepý epileptik a kouzelník ze slov", za mesiáše a zvěstovatele nového pořádku.

(...) Jako ve většině próz i v této zůstal Pavel Brycz věrný svému mozaikovitému stylu, v němž se střídají akční epizody naplněné prudkými dějovými zvraty s lyrizujícími i popisnými pasážemi. Stylizační pestrost posilují také - u autora ostatně nikoli neobvyklé - veršované vsuvky, zvýrazňující poetickou povahu díla. V něm se tak střídá pateticky vznosný, takřka kazatelský stylový koturn - například úvod zakončený formulí připomínající biblický prorocký text - s naturalistickými popisy sexuální náruživosti, životního hnusu, špíny a násilí, ale i s mystickými vizemi zázraků a čistoty. Dá se říci, že Pavel Brycz našel opět své téma, v němž se prolíná historický svět s náboženským podobenstvím, realita s imaginací v podivuhodně poetické směsici, nabývající takřka kouzelné účinnosti a připomínající známá díla "magického realismu".

(...) Historický příběh se ale v moderní interpretaci přetváří v antiiluzivní reflexi dějin - román se vzdaluje faktografické popisnosti a otevírá se spekulacím zživotnělým hutnou vypravěčskou bravurou. Již parafráze padlého anděla v názvu knihy mnohé naznačuje. Je-li padlý anděl navzdory svému pádu principiálně božím stvořením, pak Bryczův démon je vskutku postavou uhnětenou z nejtemnějších sil a její svatost je pouze vymodleným přívlastkem zbědovaných, očekávajících Mesiáše, zaslepenou oddaností ďáblu uprostřed pekla. Nezbývá nic božského či svatého, zůstává pouze ďábel přítomný mnoha dybuky v postavě Adama Jakobiho, Svatého démona. Pavel Brycz svou knihu opatřil žánrovým podtitulem legenda, a vskutku má něco s dávnými životopisci svatých společného: se skutečností nakládá poněkud výběrově, tak, aby vytvářela literárně logický příběh.