(...) Výběr kapitol, jasné členění zjevných odlišností mezi českým a moravským prostředím, mezioborové prolínání historie a dějin umění a zejména zdůraznění plynulého a kontinuálního vývoje sběratelství a mecenátu jako výrazných fenoménů kulturních dějin bez obvykle zavádějícího členění na jednotlivá historická, případně umělecká období činí z knihy nejen skvělou syntézu, ale i výrazný metodologický počin, který se jistě stane nedílnou součástí moderní české uměleckohistorické literatury. Díky srozumitelné formě i velkoryse pojaté grafice má však kniha všechny předpoklady k tomu, aby oslovila i širokou veřejnost. Pokud je možné označit některé knihy za nadčasovou událost, pak k nim Slavíčkovo Sobě, umění a přátelům jistě patří.

(...) Čtenář monografie Sobě, umění, přátelům může sledovat, jak vznikaly šlechtické sbírky na našem území v době, jež si zakládala na demonstraci bohatství a moci. Umění, jaké si mohl dovolit jen málokdo, k takovému účelu sloužilo znamenitě. Kniha dává možnost poznat, jak vzácná díla přecházela z jednoho majetku do druhého, jak zakladatelé vtiskovali sbírkám určitý rámec a podobu, kterou další generace buď držely, nebo naopak rozšiřovaly či dramaticky měnily. Autor snesl řadu důkazů o tom, jakým způsobem šlechtici při budování sbírek podporovali současné umělce.