(...) Mimořádná úroveň slohu, v níž kniha setrvává, stojí za pozastavení hned z několika důvodů: svědčí jednak o jakési téměř vrozené kultivovanosti příslušníků předválečné buržoazie, respektive o vysoké úrovni tehdejších škol (autor navštěvoval ještě v Rakousku samozřejmě soukromé ústavy), kterou nedokázalo rozdrobit ani následných šedesát let v prostředí vyznačujícím se nekulturností a polovzdělaností. Autorův cit pro jazyk, který se projevuje zvlášť ve schopnosti udržet po celou dobu vyprávění na příjemně ironizující hladině, je překvapivý o to víc, že valnou část svého vzdělání nabyl v mateřské němčině. Literární způsobilost je jistě z velké části dána individuálním talentem, který navíc v tomto případě může čerpat z bohaté zásobárny dramatických životních událostí - ale to všechno nijak neumenšuje překvapení nad svižným a vtipným textem tam, kde by ho čtenář tak úplně nečekal.