Alžběta II.: Poslední královna

(...) Takové otázky si může čtenář samozřejmě klást, nic to však nemění na tom, že autor napsal knihu mimořádně čtivou, evidentně zasvěcenou, místy chápající Alžbětu jako žijící legendu a zcela jistě nepřekračující meze povinné úcty. Ostatně když se zmiňuje o svých návštěvách v Buckinghamském paláci, říká: "Jakmile se totiž člověk ocitne na červeném koberci, má tendenci vnímat hostitelku tak, jak si přeje ona sama, spíše než tak, jak se mu opravdu jeví." (...) Knihu doplňují fotografie z oficiálních zdrojů od Alžbětina dětství po současnost, vedle nich je tu i řada fotografií z "běžného" života, na nichž je královna např. se svými pejsky, na dostizích či při jízdě na koni. Cennými dodatky jsou genealogické tabulky, kalendárium, přehled členů rodiny i možných následníků trůnu, či třeba organizační schéma Buckinghamského paláce. I když si kniha neklade ambici být historickým zhodnocením role Alžběty II., budoucí historici ji jistě nemohou opomenout. Autor je novinář, jemuž jsou vzdálena témata bulvárních médií, nicméně nepřekročil hranici přístupu pojímajícího královnu jako legendu či mediální hvězdu. A především je z celé knihy patrné, že osobní styk s královnou pro něj osobně znamená mimořádné okouzlení její osobností.