Město Ostrava je pozoruhodným místem a osudy jeho obyvatel a jejich obyčeje jistě už vstoupily do povědomí a staly se pojmem. Pokusem zmocnit se osudu černého města po svém je kniha Ostřinec autora Jana Ruppa.

(...) To, co Boris prožije "tam", osciluje mezi drsně neúprosným snem a krutou groteskou. Ocitá se v jakémsi paralelním světě, který sice nese vnější znaky našeho světa, byť chvílemi s prošlou dodací lhůtou, ale zároveň je v něm cosi nahnutého, pokřiveného, beznadějného, nejasného. Co si tu počít? Boris nenachází nikde odpověď. Ani v hostinci, ani v kostele. Pokusy o pochopení, stejně jako snahy o únik do reálného světa, končí fiaskem. Tápe, bloudí... I naděje, kterou pocítí v půli noci v otevřené krajině, je lichá. Rupp kráčí ve stopách Franze Kafky i Jana Weisse, autorů bezvýchodnosti i snového fantaskna. Jeho vyprávění má dobrý rytmus, osobité je však zejména v detailu, kterému často nechybí poetický rozměr. (...) Argo systematicky vyhledává nové tuzemské autory. Jejich knihy navíc uvádí v netuctové grafické úpravě. Ruppova novela není výjimkou.