Ráj ztracený

Jde o „divnou“ knihu – ovšem v tom dobrém slova smyslu. A možná to platí i o dalších dílech tohoto nizozemského autora románů, básní, her a esejistických cestopisů, z nichž česky vyšel ještě román Rituály (1980; č. 1999) a novela Následující příběh (1991; č. 1999).

Ráj je možné ztratit v každé minutě. Sjedete z cesty a ocitnete se v pekle favely Sao Paula. Peklo vás pozře, pošramotí, vyvrhne a pak už nikdy nejste jako dřív. Takový osud uchystal jeden z nejpozoruhodnějších současných nizozemských autorů Cees Nooteboom své hrdince v knize Ráj ztracený.

(...) Sám motiv rituálu se objevuje také v Ráji ztraceném. Ale tato Nooteboomova poslední kniha byla domácí kritikou přijata poněkud rozpačitě. Často se v souvislosti s ní používal pojem "neuchopitelná". Toto označení je však zavádějící, neboť román lze naopak velmi dobře uchopit, uvědomímeli si, že je prototypem postmoderního způsobu psaní. Autor v něm, stejně jako v novele Následující příběh (Het volgende verhaal, 1991, česky 1999), nechává příběh otevřený, a to jak na začátku, tak na konci. Pracuje v podstatě s jakousi črtou a nechává na čtenáři, aby si ji doplnil k obrazu svému dle vlastní fantazie. Což je velmi osvěžující v době, kdy je člověk bombardován trapně intimními "reality" zpověďmi - ať už na obrazovce, nebo na papíře. Autor v Ráji ztraceném zdůrazňuje fiktivnost příběhu tím, že nechává vypravěče vystoupit z vyprávění.