(...) Slouka rozhodně není neznalým autorem a kompozičně má nová kniha parametry prvotřídního kasovního trháku. V mozaikovitě členěném příběhu spojuje své zážitky dítěte českých emigrantů v USA s pátráním po dávném milostném vztahu, jejž měla jeho matka těsně před emigrací během druhé světové války, a do toho brilantně zaplétá novelu v románu - vyfabulovanou představu onoho vztahu a jeho souvislost s atentátem na Heydricha. Nic v jeho novém díle není přebytečné. Každá osoba nachází své místo v příběhu, každé pípnutí lesního ptactva má významové zabarvení. Titul nové knihy napoví, proč tomu tak je. Autor jej naprosto vyčerpal, aby i tomu největšímu zoufalci bylo jasné, v čem tkví jeho kouzlo. Krajina, zvířectvo, dokonce i počasí jsou jen nástrojem k vyprávění. Protože viditelný svět vždy mluví o skutečnosti, jež nám zůstává skryta. Tento druhý svět nabývá mnoha podob: minulost rodičů, pomalé skřípání kol osudu, projevy boží existence, základ vlastní identity.

(...) "Román využívá málo zřetelné možnosti epického vyprávění, paměti a touhy Odhaluje to, co zůstává často skryté v podtextu tvůrčích postupů. A zřídkakdy se stává, že vás trefně vystavěná kniha zasáhne přímo do srdce. Sloukův druhý román se neptá jen po smyslu hlavního tématu, po vztahu mezi historií a současností. Je zároveň strhujícím příběhem lásky." Viditelný svět se pohledem mladší generace dívá na prožitky těch, kdo za 2. světové války bojovali proti nacismu. Snaží se je pochopit, a tím jim vzdát i hold. A zároveň poskytnout čtenáři dostatek prostoru pro vlastní prožitek.

(...) Román je rozdělen na tři části: Nový svět - vzpomínky, Praha - intermezzo, kdy se vypravěč přesouvá do Čech, a pak přichází samotný Román - 1942. A potvrzuje se vlastně to, co bylo zřejmé již při četbě Ztraceného jezera. Totiž že autor je silný v popisu přírodních scenérií a v evokaci zasutých vzpomínek, i když se jimi někdy opájí možná až přespříliš. I ve Viditelném světě je však nakonec zajímavější zachycení "obyčejné" noční cesty lesem než parašutisté v kryptě.