(...) Přesto však často tíhneme k představě, že staří Pražané se v létě spořádaně procházeli po Stromovce a v zimě sedávali u kamen a předčítali si z kalendářů. Rozsáhlá a obrazově bohatě vybavená publikace Zdeňka Míky je představuje ve zcela jiné podobě: jako milovníky zábav všeho druhu od kočovných zvěřinců a kabinetů kuriozit přes šantány a kabarety až po zimní bruslení na Vltavě. (...) V ruce máte knihu, která nastavuje zajímavé zrcadlo našim vlastním zábavám. A dělá to přístupným způsobem - není zatížená textem a informace přináší díky dobovým dokumentům jaksi mimoděk.

(...) Srovnání někdejších způsobů zábavy s dnešní dobou tak pro nás nedopadne příliš dobře. Nejedná se samozřejmě o její formy, ty se pochopitelně neustále vyvíjejí; svým pradědům však můžeme závidět aktivní způsob, jímž se dokázali bavit. Řečeno lapidárně: dříve se lidé bavili, my se bavit necháváme.(...) Pokud je moderní člověk už líný pročítat odborné texty (jsou ovšem Míkou psány čtivě!), stačí si pozorně prohlédnout obrázky a získá utěšenou představu o způsobu trávení volného času v nenávratně zaniklém, ale ne zas tak dávném čase.

(...) O tom, jak se naši předci bavili v období od 2. poloviny 18. století až do vzniku Československa...Rozsáhlá publikace s velkým množstvím ilustrací, která obsahuje celkem šestnáct tematických okruhů, navazuje na úspěšnou výstavu Jak se Praha bavila, kterou uspořádalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2005.