Příliš těžké lyry

(...) Mladý anglista Jakub Guziur věnoval dvěma anglo-americkým modernistům svůj vytříbený esejistický triptych. První část představuje poetiku modernistické básnické sekvence, její úsilí o neustálé pobízení čtenáře a tříbení jeho vnímavosti. Ve dvou následujících esejích nás autor provádí Eliotovou Pustinou a Poundovými Cantos. (...) Autorovi nicméně nejde ani tak o srovnávání Eliota s Poundem, jako spíše o rekonstrukci dvou podob titánského uměleckého záměru. Oba básníci nás vtahují do světa, nikoliv svého, ale našeho: to, že i my jsme obyvateli Pustiny, nám připomene baudelairovské zvolání: " Čtenáři pokrytče - můj bližní, bratře milý!" Podnětná je autorova práce s analogiemi, v nichž přicházejí ke slovu také kontinentální spisovatelé spřízněného zaměření: Hermann Broch, Italo Calvino, Sándor Márai. I ti cítili potřebu " dát alespoň svou zemi do pořádku" - obnovovat ve vyprázdněném světě otázku po smyslu.